Westfálský jezevčíkovitý honič (Westphalian Dachsbracke)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: angl.: Westphalian Dachsbracke; něm.: Westfälische Dachsbracke; čes.: Westfálský jezevčíkovitý honič PŮVOD: Westfálský jezevčíkovitý honič je krátkonohou variantou Německého honiče. V základních parametrech se shoduje se svojí dlouhonohou variantou, je však kompaktnější postavy, silnějšího dojmu, než jeho původce. Je to mírně delší, statně postavený lovecký pes, který měří 30 až 38 cm v kohoutku, má noblesní hlavu, střední velikost, dobře posazený ocas, v mírném pohybu, nošený v mírném zatočení, do šavlovitého tvaru nebo svěšený v mírném zatočení na konci. Celkový výraz tváře je věrný a přátelský, vážný bystrý a ostražitý. POPIS: Westfálský jezevčíkovitý honič má hlavu, která se při pohledu zpředu jeví, jako hlava Německého honiče, je však užší a podlouhlá, týl vyčnívá jen mírně. Lebka je jen mírně širší, než líce. Stop je minimální. Kůže na nose je světlá, s téměř masitým pruhem uprostřed, chřípí má více či méně tmavě zbarvená. Nosní most je mírně klenutý. Rty má mírně překrývající. Oči má tmavé, čisté, s velmi přátelskými výrazem. Uši má středně dlouhé, široké, dobře přiléjhající, na koncích mírně zakulacené. Krk je poněkud delší, v poměru k hlavě je spíše širší, směrem k hlavě se postupně zjemňuje. Kůže na krku je volná, ale bez zformovaného laloku. Záda má mírně klenutá, středně dlouhá, v oblasti za rameny s nepatrným poklesem. Bedra má široká, silně vyvinutá. Hruď je širší, na přední končetiny dobře upevněná, tělo by mezi nimi nemělo být příliš sníženo. Žebra má dlouhá. Ocas je posazený relativně vysoko, u kořene je velmi silný, na spodní straně je osrstěn štětinatě, na jeho horní straně je srst hladká. Přední končetiny má dobře vyvinuté, jsou čisté, šlachovité s těžkými kostmi, při pohledu zpředu jsou rovné, tlapky směřují směrem vpřed. Zadní končetiny jsou v poměru k předním mnohem silněji vyvinuté, mají silně vyvinuté svaly. Tlapky má statné, s těsnými, krátkými prsty. VÝŠKA: Westfálský jezevčíkovitý honič má v kohoutku 30 až 38 cm. VÁHA: Westfálský jezevčíkovitý honič váží v rozmezí 16 až 18 kg. Standard FCI hmotnost plemene neuvádí. SRST: Westfálský jezevčíkovitý honič má po celém těla, včetně spodní strany, velice hustou a hrubou srst. Na hlavě, uších, dolní části nohou je krátká, na zádech, krku a ocasu je delší. Zbarvení je od červené po žlutou, s černým sedlem nebo pláštěm a s bílým „kapradinovým“ označením. Požár nebo skvrnka, bílý čenich a bílý límeček, bílá hruď, nohy a koneček ocasu jsou běžné. Nežádoucí jsou dvoubarevní psi, stejně jako psi s černými značkami na hlavě. Čokoládově hnědé zbarvení je považováno za chybu. CHARAKTER: Westfálský jezevčíkovitý honič je velice živý, čilý a veselý pes, zároveň je sebejistý a vyrovnaný. Při dostatečném pohybu je doma přítulný a klidný, během lovu je však velice odvážný a vytrvalý. Někdy bývá poněkud nezávislý až svéhlavý. PÉČE: Westfálský jezevčíkovitý honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA: Westfálský jezevčíkovitý honič se průměrně dožívá 12 až 14 let. VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Lovecký pes, slídič a honič liček a zajíců. VYUŽITÍ DNES: Lovec černé zvěře a barvář. PLEMENO: FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.3. – Honiči malé velikosti. S pracovní zkouškou. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : WJH ČÍSLO STANDARDU: 100/ 06. 05. 1997 (Velká Británie) DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU: 24. 06. 1987