Švýcarský malý honič (Schweizer Niederlaufhunde)

Zvětšit :::

Švýcarský honič se vyskytuje ve 4 variantách zbarvení: 1.) Bernský honič (Small Bernese Hound) 2.) Jurský honič (Small Jura Hound) 3.) Luzernský honič (Small Lucerne Hound) 4.) Švýcarský honič (Small Schwyz Hound) ANGLICKÝ NÁZEV: angl.: Small Swiss Hound; čes.: Švýcarský honič PŮVOD: Na přelomu století byl systém honitby uveden do několik okresů. Obecně populární byl tehdy středně velký Švýcarský honič (Swiss Hound), byl nadmíru rychlý při běhu, bylo však rozhodnuto jej vyměnit za krátkonohého loveckého psa. Nové menší plemeno, které se množilo skrze plánovaný výběr selekce rodu a vhodné křížení, bylo nazýváno „Nizozemský pes“ (Niederlaufhund – krátkonohý lovecký pes). Byl významný a významný především díky svým následujícím kvalitám: relativně nízkým nohám, velmi atraktivní srstí zbarvenou podobně jako středně velcí Švýcarští honiči(Schweizer Laufhunde), svému melodickému pokřiku během lovu a hledání, a díky svému vášnivému odhodlání najít lovenou zvěř a provádět práci stopaře. Švýcarsko - Nizozemský klub (Schweizer Niederlaufhund Club), který byl původně známý pod jménem Švýcarský střelecký klub „Schweizerischer Dachsbracken Club“ byl založen 1. června 1905. POPIS: Švýcarský honič je lovecký pes, který vyniká svým zvučným hlasem. Neloví ve smečce, ale loví sám. Při lovu je velmi rozhodný, nevadí mu ani těžko schůdné terény. Švýcarský honič je proporcionálně menší, jeho výška v kohoutku je pro psy 35 až 43 cm a pro feny 33 až 40 cm. Má obdélníkový rámec těla, je mírně podlouhlý, avšak dobře stavěný. Středně velká, čistá, noblesní hlava, má přátelsky ostražitý výraz v obličeji. Uši má velmi dlouhé, nízko posazené, nošené zvrásněně. Hruď a žebra má široká a hluboká. Končetiny jsou štíhlé a robustní. Při pomalém pohybu je ocas svěšený dolů, při akci je v mírném zakřivení zatočen nahoru. Švýcarský honič se vyskytuje ve 4 variantách zbarvení: 1.) Bernský honič (Small Bernese Hound) 2.) Jurský honič (Small Jura Hound) 3.) Luzernský honič (Small Lucerne Hound) 4.) Švýcarský honič (Small Schwyz Hound) Švýcarský honič má hlavu vznešenou a čistou, při pohledu z přední strany je dosti dlouhá a štíhlá, posupně se směrem k lícím rozšiřuje. Lebku má lehce klenutou, bez vrásek nebo brázdy na čele. Týl je jen mírně vyznačen. Linie od týlu ke stopu je přibližně stejně dlouhá a rovnoběžná, jako linie od stopu k nosu. Stop je jen mírně vyvinut. Nos je tmavě zbarvený, s chřípím otevřeným dokořán. Čenich je dosti dlouhý, silný, středně hluboký a nikdy špičatý. Nosní most je spíše rovný nebo velmi mírně konvexní a dosti štíhlý. Horní převislé rty psa jeho dolní čelist mírně překrývají, v předu jsou lehce zakulacené a nikdy špičaté, koutky úst nejsou viditelné. Líce má jen mírně vyvinuté. Oči má tmavé a jasné, mírně oválného tvaru, doplněné přátelským výrazem, nejsou hluboko posazené, ani vypouklé, víčka s dobrou pigmentací dobře přiléhají. Uši jsou nízko posazené, nikdy nad linií očí, jsou úzce připojené, natažené vpřed dosahují přinejmenším konce čenichu, jsou dobře zvrásněné a visící blízko u lící, ohebné a porostlé jemnými chloupky, boltce nevyčnívají. Krk má mírně delší, je lehký, vkusný a dobře svalnatý, kůže na krku může odstávat, ale lalok je nežádoucí. Záda má rovná, pevná a středně dlouhá, bedra má silná a široká. Hruď je silná a široká, dosahuje přinejmenším k loktům. Žebra jsou dlouhá a kulatá. Břicho je směrem k zadečku mírně podkasané. Boky má jen mírně vyplněné. Ocas je nízko posazený, v harmonickém pokračování linie zad, je středně dlouhý, dosahuje přinejmenším k hleznům, je dobře osrstěný, avšak bez chocholu. Při akci, kdy je rozrušený je nošený v mírném zatočení směrem nahoru, nikdy se však nenaklání směrem přes záda. Přední končetiny má silně svalnaté, avšak bez obzvláště těžkého efektu. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny dosti rovné, svislé se silnými kostmi. Tlapky s těsnými prsty směřují přímo vpřed. Ramena má silně svalnatá. Přední tlapka má pevné a téměř kulaté, prsty krátké a těsné, polštářky má hrubé a tvrdé. Zadní končetiny jsou velmi svalnaté, jsou paralelní, přirozeném postavení jsou umístěny mírně dozadu. Stehna má dlouhá, široká, dobře svalnatá a dosti silná. Zadní tlapky jsou dosti okrouhlé a pevné, prsty krátké a těsné. Chůze a pohyb jsou přirozené, v poklusu nebo trysku. Pohyb při poklusu by měl být nenucený, končetiny se pohybují po rovných a rovnoběžných liniích. Kůži má dobře přiléhající a těsnou, bez faldů. VÝŠKA: Pes má v kohoutku 35 až 43 cm, s tolerancí +/- 2 cm. Fena má v kohoutku 33 až 40 cm, s tolerancí +/- 2 cm. VÁHA: Standard FCI hmotnost neuvádí. Hmotnost plemene se vypočítává podle kohoutkové výšky. SRST: Švýcarský honič má srst: 1.) hladkou: je krátká, hladká, dobře přiléhající, na hlavě a uších je jemnější. 2.) hrubou: je drsná, pružná, dobře přiléhající, téměř bez podsrstí, s mírnými štětinami. Existují 4 varianty zbarvení: 1.) Bernský honič (Small Bernese Hound): Bernský honič se rodí s hladkou a hrubou srstí. Zbarvení je vždy trojbarevné: bílé, černé a tříslové. Základní zbarvení je bílé s černými záplatami. Několik černých skvrn je povoleno. Tříslové zbarvení je nad očima, na lících, na vnitřní a vnější straně uší a kolem otvoru. Černý plášť je povolen. Kůže je pod černou srstí černá, pod bílou srstí je mírně černobíle mramorová. 2.) Jurský honič (Small Jura Hound) Jeurský honič je obyčejně hladkosrstý, vzácně s „dvojitou srstí“. Zbarvení je upřednostňováno temně černé, s s tříslovým značením nad očima, na lících, na hrudi, a nebo na nohách. Nebo eventuálně tříslové, s černým pláštěm nebo sedlem. Bílá záplata na hrudi, ne však příliš velká, je tolerována. Kůže je pod černou srstí černá, pod tříslovým značením je světlejší. 3.) Luzernský honič (Small Lucerne Hound): Luzernský honič je hladkosrstý. Základní zbarvení je bílé, hustě šedobíle nebo černobíle skvrnité, dávající modrý efekt, s velkými tmavými nebo černými záplatami. Tříslové značení je nad očima, na lících, na vnitřní a horní části uší a kolem otvoru. Černý plášť je povolen. Kůže je pod černou srstí černá, pod modrými značkami je světlejší. 4.) Švýcarský honič (Small Schwyz Hound): Švýcarský honič je hladkosrstý. Základní zbarvení je bílé, s většími či menšími nažloutle červenými záplatami. Několik oranžových skvrn je povoleno. Oranžový plášť je také povolen. Kůže je pod oranžovou srstí tmavě černá, pod bílou srstí je bílo černě mramorová. CHARAKTER: Švýcarský honič je malý, obratný, horlivý a neúnavný lovecký pes, s vynikajícím čichem. Při lovu je velmi vytrvalý, vše doplňuje svým melodickým hlasem. Má velice přátelský charakter, není nervózní, ani agresivní. Temperamentem je i klidný i živý. Je však obtížnější ho dobře vycvičit. PÉČE: Švýcarský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA: Švýcarský honič se průměrně dožívá 12 až 13 let. VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Lovecký pes, určený k nahánění malé zvěře ve smečce. VYUŽITÍ DNES: Lovecký pes a společník. PLEMENO: FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.3. – Honiči S pracovní zkouškou. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : SNH ČÍSLO STANDARDU: 60/ 28. 06. 2002 (Velká Británie) DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU: 28. 11. 2001