Burma (Sacred Birman Cat)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: pojmenování od angl. Birmy – Burma PLEMENO: Krátkosrstých koček. PŮVOD: Do Ameriky Birmy byly dovezeny z Burmy v roce 1930. Křížili je se siamskými silně tečkovanými. V roce 1949 dovezli tyto kočky do Anglie, kde v procesu křížení po dlouhou dobu tzv. „příživničily“. Výrazně však přispěly ke zdravému a houževnatému plemenu. SRST: Mimo široce rozšířeného hnědého zbarvení, rozeznáváme ještě dalších devět, mj. modré, čokoládové, liliové, červené, dortové, aj. Uši, nohy a čumák jsou o něco tmavší, než základní odstín. Spodní část těla je vždy světlejší, než záda. Srst je hladká, jemná, vydatně přiléhající, s tzv. „přelivem“. Koťata mohou mít tygří zvrásněný nátěr (tzv, „moaré“) a bílé kontrastní značky, což s růstem postupně zaniká. HLAVA: Burma má klínovitou hlavu s viditelným přechodem od čela k nosu. NOS: Nedlouhý, u kořene zlehka „splácnutý“. UŠI: Zakulacené, malých rozměrů, široce posazené a vypadají jako zlehka nakloněné dopředu. OČI: Oči velké, zdola kulaté, zlatavě-žluté barvy. TĚLO: Tělo je svalnaté, nedlouhé, s rozvinutým hrudníkem a rovnými zády. Brada je pevná a široká. Krk je dlouhý a elegantní. Končetiny má urostlé, dlouhé, poměrně tenké, zadní jsou o poznání delší než přední, tlapy půvabné, oválného tvaru. OCAS: Rovný, zužuje se k zatočenému konci. OSTATNÍ POPIS: Od literárních historiků Východu víme, že kočka podobná Burmanské kočce byla, stejně jako korat, opěvovaná již v dávnověké „Knize básní o kočkách“ a počítala se mezi posvátná zvířata. Takové kočky chovaly pouze v nejbohatších domech a chrámech, říkalo se, že přinášejí štěstí a bohatství. Jako chyby se počítají kulaté oči, vpadliny v základu chvění („pinč“), ale také zelené oči a bílé skvrny na srsti. PÉČE: Burmy nevyžadují žádnou zvláštní péči.